Do Thajska na vlastní pěst

Kdo má trochu dobrodružného ducha, dá mi možná zapravdu, že cestovat s cestovkou je tak trochu nuda. Ano, vše je zařízeno, o vše je postaráno a s velkou pravděpodobností vás na dovolené s cestovkou nepotkají nečekaná a neplánovaná překvapení. A možná právě proto s cestovkou necestuji. Skončila jsem někdy ve dvaceti, když na mě čekal celý autobus, protože jsem na něj prostě zapomněla. Nebudu to prodlužovat, jedeme do Thajska po vlastní ose! A o překvapení jsme tedy neměli nouzi…

A začala ještě před odjezdem… Odvoz na letiště jsme si domluvili s kamarádem. Jenže ten den před naším odletem chytl slepé střevo a my jsme byli nahráni. Nešlo ani tak o odvoz jako takový, nebo o to, jak se dostat na letiště v Praze, ale spíš o to, že jsme si chtěli nechat v autě zimní bundy a boty (přece jenom bylo mínus 10). V Thajsku nám péřovky budou strašně zabírat místo… Pak nám ale další kamarád poradil službu, která nám vytrhla trn z paty. Profi řidič si totiž na letišti vyzvedl naše auto a odvezl jej dokonce na hlídané parkoviště. Tam na nás pak čekalo i s bundami po celou dobu našeho asijského pobytu. Dokonalé bylo, že ten samý řidič nám dovezl auto i se zimním oblečením před budovu letiště. Stačilo se jen obléci. A víte, jaký byl rozdíl teplot? Thajsko něco přes 30 a u nás mrazivých -19!

 

Penzion na hladině

Zvířata miluju, ale některé ve svém životě opravdu nevyhledávám. Bylo to moje první setkání se šváby a doufám, že také poslední. Nejhorší na tom bylo, že byli v posteli, v batohu, na zemi… zkrátka všude. Tu noc jsem nezamhouřila oko ani na minutu. Nebylo se ale co divit, noc na ubytovně na mole, kde jsme dírami v podlaze viděli mořskou hladinu, stála zhruba stovku na noc. Počet hvězdiček – asi mínus jedna. Příště nebudeme tak šetřit.

 

V Thajsku žijí varani?

Varan! Živý varan, asi 20 metrů od nás! Krve by se ve mně nedořezal. Srdce mi bušilo i tak jako následek včerejší protančené noci na pláži, ale na tento zážitek nezapomenu do smrti. Pomalu jsme se odplížili do bezpečí a celý den se pomalu nevěřícně kroutili hlavami. Na to místo už jsme raději nešli.

 

Ach, ty masáže

Masáže v Thajsku pro nás byly jedním z nejpříjemnějších překvapení. Na každém rohu jme si v mohli vybrat, jestli chceme klasickou thajskou masáž, sportovní masáž, nebo třeba masáž nohou. Tu jsme si dopřávali opravdu hodně často. Překvapivá byla hlavně opravdu nízká cena.

 

Au, to pááálííí

Řeč je o jídle. Ano, kdo máte rádi pálivé, jistě jste již ochutnali thajské kari nebo jiné ostré jídlo, jehož pálivost je označována počtem papriček na obrázku u jídla. A nám se stalo, že jsme to tak trochu podcenili. Takže jsme si objednali jídlo s pěti papričkami. Já mám pálivá jídla ráda, ale toto jsem opravdu nedala. Pálivost na úrovni indického vindaloo se mnou opravdu zamávala. Snědla jsem asi třetinu a zbytek jsem musela vrátit. Od té doby neriskuji.

 

Kola v sáčku?

O tomto překvapení ráda povídám hlavně dětem. Ty jsou totiž milovníky coca coly. Samozřejmě, že ji prodávají i v Thajsku. Turisté jsou na ni přece zvyklí. My zažili ale něco, na co ale turisté zvyklí nejsou. My jsme nestihli dopít svoji kolu u oběda a chtěli si ji vzít s sebou. Ale to ne, to nešlo. Thajská servírka vyřešila problém celkem rychle, přelila kolu do igelitového sáčku, zkušeně do něj zapíchla brčko a s jejich typickým úsměvem nám předala kolu s sebou. Láhev od koly si prostě prodejci hlídají jako oko v hlavě.

Thajsko je zemí úsměvů a já na jeho návštěvu nikdy nezapomenu, krásná země, krásní lidé a krásné zážitky. Pokud jste tam ještě nebyli, mohu jen doporučit. A vy, kteří jste již Thajsko ochutnali, napište nám do komentářů, jaká překvapení jste tam zažili!